Jordánsko se v posledních letech stalo velice populární cestovatelskou destinací. Je to bezpečná země plná kulturních památek, národních přírodních rezervací a hlavně zde člověk vidí velký kulturní kontrast oproti Evropě. Na cestování mě právě baví pozorovat způsob života lidí v jiných koutech světa a zároveň je pro mě důležité cestování spojovat s lezením či horami. Jinak by mě to nebavilo. Cílem naší výpravy byla lezecká oblast Wadi Rum, kde jsme měli naplánováno vylézt několik vícedélek. Jedná se o poušť, ze které se tyčí několik set metrové pískovcové věže. Není divu, že toto místo se stalo naším největším zážitkem z celého putování.

Doprava

Z Prahy jsme letěli v půlce února přímým letem od společnosti Ryanair do hlavního města Ammán. Pro ty, kteří do Jordánska jedou pouze za lezením, tak bych doporučovala letět na jih Jordánska do města Akaba. Jelikož z Akaby je to do Wadi Rum 1 hodina a z Ammánu 4 hodiny autem.

Půjčení auta

Před odjezdem jsme dlouho řešili dilema, jestli si půjčit obyčejné auto nebo o něco dražšího teréňáka. Chtěli jsme spát jen na divoko pod širým nebem a věděli jsme, že silnice v poušti nejsou pro obyčejná auta přizpůsobena a zároveň jsme netušili, jestli je pro návštěvníky  Wadi Rum dovoleno se čtyřkolkou po poušti volně pohybovat. Kvůli většímu dobrodružství a komfortu (v autě jsme byli ve čtyřech) jsme nakonec zvolili čtyřkolku (společnost arena-jo.com – spokojenost). A rozhodně jsme toho následně nelitovali. Po pouští jsme se díky tréňáku mohli libovolně pohybovat a dostali jsme se na krásná místa, kde jsme přespávali. Místní lidi nás vůbec neřešili a naopak nám s nadšením mávali. Největší srandu s autem si užil táta s bráchou, kteří s autem blbli v písečných dunách. Jednou se nám stalo, že jsme v poušti přes noc vybili autobaterku a tak kluci běželi ráno pro pomoc. Během chvilky přijeli zpátky s nějakým místním klukem, který nám ochotně pomohl. Následně jsme se mu chtěli revanšovat, ale odmítl přijmout peníze za pomoc. Obecně Jordánci jsou moc příjemní a usměvaví lidé, kteří rádi kdykoliv pomůžou.

S místní dopravou jsme neměli vůbec žádné zkušenosti, ale prý se dá využít pro dopravu z Akaby do Wadi Rum autobus.

Wadi Rum

Před vjezdem do vesnice Wadi Rum dojedete k vstupní bráně, kde každý musí zaplatit vstup 5 JOD + poplatek za auto a nahlásit místo ubytování. Věděli jsme, že kdybychom řekli, že chceme spát na divoko, tak by nás tam nepustili a tak jsme se do rezervace dostali jinou pouští silnicí a to nám dalo svobodu. Zlaté jsou mapy.cz, kde i v Jordánsku najdete každou cestičku.

Jinak nabídek na ubytování je ve Wadi Rum spousta, ale dejte si pozor na to, že na bookingu je napsané, že ubytování se nachází ve Wadi Rum, ale ve skutečnosti jsou to různé stanové osady nacházející se daleko v poušti a odkud byste se k lezeckým cestám složitě dostávali. Takže doporučuji si pořádně zjistit, kde se ubytování nachází. Lezci nejčastěji využívají ubytování u Salima nebo Mohameda přímo ve vesnici Wadi Rum village, ale kontakt na ně bohužel nemám.

Lezení

Wadi Rum je známé kvalitním vícedélkovém lezením v pískovcových stěnách a spárách. Převážná většina cest je tradičních. Obtížnosti cest se nejčastěji pohybuje od 6a – 8a. Leze se v celém okolí Wadi Rum. Pro ty, kteří se sem chystají poprvé, tak doporučuji si buď přes známé, kteří už zde byli nechat poradit nějaké cesty nebo se nechat ubytovat přímo ve Wadi Rum a poptat se lezců či v ubytování na lezecké průvodce. Také se dá najít hodně cest na thecrag.com.

Lezeckou dvojici jsem tvořila s bráchou a ani jeden z nás nemáme příliš zkušeností s tradičním a vícedélkovým lezení obecně, tak jsme vyhledávali nějaké odjištěnější a sportovnější cesty. Těch tam zas tolik není, ale pár se jich najít dá. Kamarád, který byl ve Wadi Rum už 3x, nám doporučil cesty: Glory 7c+, Jihad = La guerre sainte 7b+, Kicia 7c. Tyto 3 cesty jsou dobře jištěné a stačí s sebou cca 15 expresek. Další cesta, kterou jsme lezli, byla už tradičnějšího charakteru. Jmenovala se Inferno 6b  a cestu jsem si musela celou dojistit sama vklíněnci a friendy (až na štandy a 1 nýt). Ještě jsme dostali tip na cesty The Beauty 6b, Lionheart 6b (tradiční cesty) a The heart route 7c+, ale ty nám si necháme na další návštěvu.

Tady se s Vámi podělím o topa cest a přístupové cesty k nim, jelikož ne vždy je to úplně jednoduché cesty najít.

Glory 7c+

Ideální cesta na rozlezení – 5 délek, luxusní lezení po pevném pískovci, 3. klíčová délka se mi líbila nejvíce ze všech cest, co jsme lezli. V topu je obtížnost 8a+, ale s bráchou jsme se shodli na obtížnosti 7c+. Stačí jednoduché lano a 13 expresek. Pouze brzy ráno je cesta ve stínu a po zbytek dne tam svítí sluníčko. 45 minut pěšky od vesnice Wadi Rum.

Jihad = La guerre sainte 7b+

Cesta, která je ve Wadi Rum povinnost. Nádherné lezení, občas trošku lámavé, ale čím výše, tím je skála kompaktnější. 12 délek, celá vyboltovaná (lehčí délky odjištěné jako v Labáku), takže stačí 15 expresek, štandy super, spojili jsme jen předposlední dvě délky 7b se 7a+. Ideální štand na svačinu je šestý (po klíčové délce 7b+ a 6b) – super police. Zajímavá mi přišla délka za 7a+ (první 7a+ v horních pasáži cesty) a jeden nátah jsem neudělala. Nastupovali jsme až kolem 11:30 abychom cestu měli ve stínu. Na vrchol jsme dolezli kolem 17. hod. na západ slunce. Dolů už jsme slaňovali za tmy. Lezci, co lezli cestu vedle náš, tak pod stěnu přišli pěšky z Wadi Rum, ale to mě přijde docela dálka a doporučila bych si domluvit odvoz z vesnice nebo přebivakovat pod skálou.

Kicia 7c

Návštěva Barrah kaňonu. Dlouho jsme cestu hledali, ale nakonec se povedlo. Super lezení a dobře zajištěná šestidélková cesta. Stačí lézt na jednoduchém laně. Komu by to nestačilo, tak naproti nástupu cesty v kaňonu je vynýtovaných několik sportovních cest.

Inferno 6b

Krásná tradiční cesta. Jedná se pouze o 3 délky (po cca 45m), takže na rozhýbání a na rozlezení to je ideální cesta. V klíčovém úseku ve 2. délce je jeden nýt – mně přišlo, že nýt byl až nad tím nejtěžším. Pozor první štand se nachází cca 3 m vlevo od spáry, kterou se leze. Lepší lézt s dvojčaty.

Cestování

Hrad Kerak

– křižácký hrad z 12. stol.

Rudé moře (Beduin village)

– šnorchlování u břehu a pozorování korálů, bohatého podmořského světa a potopeného tanku. Na místě jsou i sprchy. Brýle a šnorchl se dá na místě půjčit.

Petra

– skalní město a památka UNESCO, ze které dýchá dávná historie. Jedno z nejvíce turisticky populárních míst v Jordánsku.

Přírodní rezervace Dana

- hezké místo na túry ve skalním bludišti.

Mrtvé moře

– to byla sranda! Voda je natolik slaná, že nadnáší a člověk na ni může jen tak ležet a nic nedělat. Populární je také omlazovací kúra z bahna mrtvého moře. Důležité je, abyste si bahno našli přímo pod vodou. Má se nechat 10 minut působit a pak opláchnout. Našli jsme úžasné místo Zara Hot Springs, kde tekl horký pramen se sladkou vodou, takže v něm se dá krásně po koupeli v moři opláchnout.

Další užitečné informace

Pro vstup do Jordánska musíte mít víza, která se dají zařídit přímo na letišti za 40 JOD. Jestliže chcete navštívit Petru a další kulturní památky, tak se vyplatí si dopředu ještě před odletem zařídit Jordan Pass za 70 JOD. To v sobě zahrnuje jak víza, tak vstupy do muzeí, přírodních rezervací a archeologických lokalit. Rozhodně se vyplatí, pokud máte v plánu navštívit alespoň Petru, protože cenově je výhodnější než vízum a vstup do Petry koupené samostatně.

Přímo na letišti se dá koupit simkarta s daty. Je tam několik společností, takže nejlepší je si všechny obejít a zjistit cenu. My jsme simku kupovali od značky Orange za 15 JOD = 40 GB dat.

Alkohol v Jordánsku jen tak neseženete. V hlavním městě a v Akabě je malý alkohol shop, kde se za nemalé peníze dá sehnat, ale asi lepší volba je si ještě v Praze na letišti v Duty free shopu koupit nějaký drink s sebou nebo si přibalit flašku do batohu.

Je dobré si udělat velký nákup potravin ve velkém městě v supermarketu (napč Carrefour), jelikož ve vesnicích a malých městech už supermarkety nejsou a výběr potravin je dost omezený.

V Jordánsku neteče pitná voda z kohoutku, takže si musíte nakoupit zásoby pitné vody v petkách či barelech.

Sehnání plynové bomby je v Jordánsku problém a proto jsme s sebou brali benzínový vařič.