Objevení talentu

Při objevení talentu a zájmu o závodní lezení bychom měli začít rozvíjet dítěte talent speciálně. Tím je míněno začít trénovat systematicky a nejlépe ve spolupráci s trenérem. Často bývá trenér sám rodič, ale mnohdy toto nevede správným směrem. Proto doporučuji děti dát do rukou šikovnému odborníkovi, který bude nejen dobrým trenérem, ale i pedagogem. Děti budou jeho poznámky a úkoly vnímat a plnit s větším respektem než u rodičů. Když se dítě rozhodne se lezení věnovat na vysoké úrovni, je dobré mu předem ujasnit, že trénink není všechno. Ale že k jeho efektivitě přispívá i zdravý životní styl, správná regenerace, protažení atd. Také by si měl uvědomit, že si bude muset občas odpustit nějaké věci a podřídit se tréninkovému plánu.

Trénink by měl být sestaven pestře, aby děti bavil, ale také efektivně rozvíjel. V období 10-13 let nemá smysl na děti příliš naléhat. Děti jsou citlivé a může nastat ztráta zájmu o trénink. Důležité je, aby je trénink bavil. Ve 14 letech by měly být připraveny na účast na Evropském poháru. Tím začíná závodní kariéra závodníka.

Období puberty je nejobtížnější etapa pro tréninkový proces. Proto by měla fungovat maximální spolupráce mezi svěřencem, trenérem, rodiči a pedagogy. Pouze dlouhodobý poctivý trénink má smysl.

Zásady tréninkového procesu u mládeže

Před zahájením tréninkového procesu je podstatné provést zdravotní prohlídku u sportovního lékaře a tu opakovat každý rok. Podstatné je také kontrolovat vývoj dítěte a zapisovat minimálně dvakrát ročně kontrolní údaje jako jsou: výška, váha, věk. Efektivita tréninku se nejlépe pozná prostřednictvím kontrolních testů. Ve sportovním lezení se testuje síla, vytrvalost, obratnost a ohebnost. Další zásadou je četnost tréninků. Ideální počet jsou čtyři tréninky týdně. Doporučuje se vést tréninkový deník, do kterého si zaznamenává cvičenec nebo jeho trenér poznámky z tréninku. Není dobré trénovat stále ve stejném prostředí, takže je vhodné střídat lezecké stěny. Nesmí se opomenout, že trénink by měl být zaměřen nejen na rozvoj síly a vytrvalosti, ale také na techniku, jak správně držet chyty, pokládat nohy na stupy a základní biomechaniku pohybů lezce. U dětí do 15 let se nedoporučuje kampus. Kromě samotného tréninku je důležité se zaměřit i na regeneraci, kompenzační cvičení a vhodnou stravu.

Hlavní zásady tréninku pro děti mladšího školního věku

Bavíme-li se o zásadách tréninku, tak by děti měly být vedeny co nejvíce všestranně a zábavnou formou. Čím mladší děti jsou, tím více by měl být trénink zaměřen na zábavnou formu založenou na hrách a soutěžích. Děti soutěží rády a s vervou, a to je pro ně způsob motivace. Náplň tréninku by měla být pestrá a často obměňovaná. Pohyb způsobuje dětem radost a není třeba je k ničemu nutit.

Hlavní zásady tréninku pro děti staršího školního věku

Ve sportu je v tomto období velice důležitý pedagogický přístup trenéra, ten by měl být k dětem taktní a diskrétní. Trenér by měl být dobrým příkladem a měl by podporovat svého svěřence kromě sportu i v oblastech kultury, společenského dění a plnění školních povinností. V tréninku se upouští od hry a směřuje k určité činnosti, která se stává povinností, a to především jestliže jedinec chce v budoucnu dosáhnout jistých úspěchů.

Senzitivní období rozvoje pohybových schopností

Síla

U rozvoje silových schopností u dětí je důležitý věk a pohlaví. Senzitivní období je u obou pohlaví v odlišném věku. U dívek se hranice pohybuje mezi 10.-13. rokem a u chlapců mezi 13.-15. rokem. Do té doby nejsou svaly a dětská kostra dostatečně vyvinuty a připraveny na speciální silovou přípravu. Pro toto období je vhodné zařadit do tréninku pestrá obratnostní a rychlostní cvičení, která podporují rozvoj síly sama o sobě. Ideální je snaha vést cvičení hravou a zábavnou formou. Mezi vhodné prostředky rozvoje patří přirozené cvičení například: lezení po žebřinách, šplh, přetahování, ručkování na bradlech, různé visy, úpolová cvičení, cvičení s plným míčem (1kg) kutálení, přetlačování, atd.

Kolem 11.-12. roku můžeme do tréninku v malé míře začít zařazovat první silové cvičení (krátkodobé silové cvičení), ale v prvé řadě upřednostňujeme souměrnost svalového rozvoje. V tomto věku by břemeno používající k rozvoji síly nemělo přesahovat 30% tělesné hmotnosti. Vhodnou metodou jsou silové vstupy, při nichž se cvičení rozšiřuje o cviky využívajících hmotnost vlastního těla například dřepy, kliky, sedy-lehy, cvičení na nářadí (kliky na bradlech, shyby).

Od 13-15 let mohou děti podstoupit rozvoj síly systematicky. Vlivem pohlavních a růstových hormonů se zvyšuje efektivita práce jednotlivých svalů. Mezi doporučené metody rozvoje patří: rychlostní metoda (vysoká až maximální rychlost pohybu s odporem 30–60 % maxima, s intervalem zatížení 2–15 s a dobou odpočinku 3–5 min) nebo opakovaných úsilí apod. Nesmí se opomenout na správný nácvik techniky posilování a důležitou roli hraje všeobecná silová průprava. K rozvoji síly se využívají expandéry, lehké činky nebo vlastní tělo.

Okolo 16. roku se lze zaměřit na speciální rozvoj síly, která vychází z požadavků daného sportu. Váha břemena by neměla přesahovat 60% tělesné hmotnosti. Obecně se v trénincích dětí snažíme překonávat nemaximální odpor co nejrychleji nebo opakovaně.

Vytrvalost

U dětí můžeme aerobní vytrvalost rozvíjet v jakémkoliv věku. V mladším školním věku nevede aerobní vytrvalost k výraznému nárůstu, tudíž speciální trénink vytrvalosti není potřeba. Pro toto období platí jako u rozvoje jiných pohybových schopností, že trénink by měl být prováděn zábavnou a hravou formou.

Určité předpoklady pro nárůst dlouhodobé vytrvalosti se objevují kolem 11. až 12. roku. Děti nesmí být během tréninku přetěžovány a zatížení je vhodné v malých či středních intenzitách. Během období adolescence dochází k mnoha fyziologickým změnám a poté dochází ke stagnaci výkonu. Jakmile se tělo zvládne vyrovnat se změnami, přichází schopnost dobře využívat kyslík a vytrvalost může být dále rozvíjena.

S rozvojem anaerobní vytrvalosti se začíná ve věku kolem 14.-15. roku, kdy lze využívat různých metod a variant např. intervalová metoda.

Koordinace

U dětí v předškolním věku můžeme začít se základními koordinačními pohyby a během mladšího školního věku už i s rozvojem rovnováhy a přesností pohybu. Senzitivní období vhodné pro stimulaci koordinačních schopností se pohybuje u dívek mezi 7–10 roky a u chlapců přibližně do 12 let věku. To je závislé na zralosti centrální nervové soustavy.

Hlavní zásady v tréninku jsou: postupovat od nejjednoduššího ke složitějšímu, dávkovat menší počty opakování ve více sériích, cvičit pravidelně, dbát na kvalitu, kombinovat už dříve naučené prvky. Děti nevydrží udržet pozornost dlouhou dobu, tudíž volíme nácvik koordinace v maximální délce 20-30 minut.

Rozvoj koordinace je závislý na tom, na jakou přesnou koordinační schopnost se chceme zaměřit. Pro rozvoj diferenciační schopnosti jsou vhodná gymnastická cvičení, koordinační cvičení a posilovací cvičení s pomůckami. Orientační schopnost rozvíjíme koordinačními a posilovací cvičení ve dvojici nebo trojici s pomůckami a za pomoci herních cvičení nebo průpravných her. Balanční cviky, různé skoky a hody, komplexní cvičení rovnováhy, běžecké úseky se změnami směru jsou vhodné cviky pro rozvoj rovnováhy. Prostředky rozvoje reakční schopnosti jsou pohybové úkoly prováděné na taktní, akustický nebo vizuální podnět.

Flexibilita

Ve sportu často tvoří flexibilita podmínku pro realizaci i osvojení techniky a dosažení precizního pohybu. Do 10 let by děti měly mít přirozeně dobře rozvinutou flexibilitu a u většiny sportů nejsou potřebné speciální cvičení.

Kolem 12. roku se začínají objevovat svalové dysbalance a pohybové omezení v ramenním a kyčelním kloubu. Proto se v toto období začíná se speciálními protahovacími cviky. Ideálně je provádět cvičení samostatně bez vnější pomoci. Nejznámějším protahovacím prostředkem je strečink. Mezi hlavní zásady protažení patří: pomalé a uvědomělé protahování svalů s výdrží v krajních polohách, nepřesahujeme práh bolesti, nezapomenout na dýchání (klidné a uvolněné), po dostačujícím zahřátí organismu. Před výkonem se nebráníme ani dynamickému strečinku založenému na švihových pohybech. V období adolescence zapojujeme protažení pravidelně a již můžeme používat stejné metody rozvoje jako u dospělých. Mezi metody patří: aktivní cvičení dynamické a statické a pasivní cvičení dynamické a statické.